Literární stránky 3. trojročí – volné psaní

Snový svět podle J. K. Rowlingové

Fantastická zvířata a jak je podle popisu nakreslit?

DUHOVEC

Duhovec je gigantický plž, který každou hodinu mění barvu a zanechává za sebou stopu tak jedovatou, že všechna vegetace, přes kterou přeleze, seschne a shoří. Původně se duhovec vyskytoval v několika afrických zemích, úspěšně ho však pěstují i kouzelníci v Evropě, Asii a na obou amerických kontinentech. Jako domácí zvíře ho chovají lidé, kterým se líbí jeho kaleidoskopické změny barev, a jeho jed je jednou z několika málo známých látek, které dokážou usmrtit černovřesy.

BUBLINATKA

Bublinatka je kulovitá kropenatá ryba, pro kterou jsou charakteristické dvě dlouhé nohy zakončené prsty s plovacími blánami. Obývá hluboká jezera, v nichž plave těsně při dně a hledá potravu; nejraději má vodní šneky. Bublinatka není nijak zvlášť nebezpečná, i když s oblibou okusuje nohy a oblečení plavců. Vodní lidé ji považují za obtížného parazita a zbavují se jí tím, že jí gumovité nohy zavážou na uzel. Bublinatku, která nemůže kormidlovat, pak odnese voda; nevrátí se, dokud se nerozváže, což může trvat celé hodiny.

SMRTIPLÁŠŤ

Smrtiplášť je naštěstí jen vzácně se vyskytující tvor, kterého najdeme výhradně v pásmu tropického klimatu. Podobá se přibližně půl palce silnému černému plášti (tlustšímu v případě, že před nedávnem zabil a pozřel nějakou oběť), který v noci klouže těsně při zemi. Nejstarší zprávu, kterou o smrtiplášťovi máme, sepsal kouzelník Flavius Belby, který měl to štěstí, že přežil útok, když roku 1782 trávil dovolenou na Papui-Nové Guineji. Protože smrtiplášť obvykle útočí na spící oběti, mají jen zřídkakdy příležitost použít proti němu jakýchkoliv čar a kouzel.


Fantastická zvířata – a jak je popsat na základě obrázku?

ALFAMATA

Toto je Alfamata. Je velice šarmantní, tvrdohlavý a výbušný. Není to samotář, vždy má smečku, ale musí být jejich vůdce. Sám se vidí jako takový otec všech mláďat a má ohromné otcovské sklony, takže kdykoliv ochrání jakékoliv mladě. Živí se jenom většími zvířaty. Jak si můžeme povšimnout tak má dlouhý drčí ocas, ostré drápy a špičatá zuby kterými utočí na potravu. Jeho mohutná hříva mu jenom dodává hrozivý vzhled.


ZUBATÝ BÝK

Zubatý býk se vyskytuje v Beskydech v Česku, kde žere turisty a brouky. Má tmavě modré zbarvení a černé pruhy. Je dva metry vysoký a čtyři metry dlouhý (i s ocasem). Jeho zrak je vybaven termovizí a NEKTOvizí a jeho čich odhalí turistu na dva kilometry. Díky jeho debilním nohám není moc rychlý, běhá rychlostí sotva 20 km/h a rychle se unaví. Potom spí zhruba 20 hodin. Zubatý býk má taky ocas, který má jen tak pro efekt, ale na ocasu má bodáky, na které se můžou nabodnout predátoři, kteří jej chtějí sníst.


LAWRON TRNOOCASÝ

Lawron je obrovský lev, s ocasem draka a půlkou těla sudokopytníka. Nejčastěji je spatřován v oblastech jižní Itálie a Řecka. Svým silný ocasem, jehož trny obsahují jed, dokáže zahubit leckterého soupeře z říše čarotvorů. Je nelehké jej odchytit a mnoho kouzelníků, kteří se o to pokusili, zaplatili životem. Doporučuje se použití uspávacího lektvaru (nejlépe do louže vody) a následné uvěznění tvora do folikule.

 SMRTINOŽKA   

Pro tuto kočkovitou šelmu jsou domovem rozlehlé lesy na nejsevernějších místech naší planety, pravděpodobně pochází z hor Ruska, vyskytuje se však po celém světě.

Díky těmto nehostinným podmínkám se stane její potravou téměř vše, co se hýbe, proto v jejím zažívacím traktu skončil nejeden odvážlivý turista.

Na první pohled byste si ji mohli splést s obyčejnou pumou, na rozdíl od ní však toto monstrum oplývá třemi páry nohou a celé její tělo je až dvojnásobně větší. Ačkoliv dosahuje opravdu ohromných rozměrů, je i smrtelně rychlá a vytrvalá. 

Pokud vás zahlédne, nemá smysl jakkoli utíkat, o vašem osudu je rozhodnuto. 

ARAGOTAN

Je velice přátelský, má jemnou srst, která je barevná všemi barvami duhy jeho jediná ruka váží 100 kg a celkově váží až tunu. Celkově má 25 prstů a jeho tělo je spojené s hlavou. Aragotan je býložravec, ale když má veliký hlad, umí sníst také koně. Nebo například medvěda. Umí se pohybovat podobnou rychlostí jako lenochod, ale když se dostane mezi stromy, umí skákat rychle jako když jednorožci běhají. Většinou žije sám, ale když přijde na páření, musí si najít samičku, poté začínají námluvy a aragotan začne tančit tanec jménem UNGABUNGA a začne se točit na hlavě.


Volné psaní podle komiksu…

Pavla Čecha s názvem Ještě něco. Jedná se o metodu volného psaní, proto se neopravují chyby a v textu se objevují volné myšlenky a náhodná slova. Krom osnovy obrázků, měli studenti vždy po minutě přidat do textu náhodně zvolené slovo, které předtím společně vybrali.

Ještě něco

Už byl starý, za sebou úctyhodný život. Zažil mnoho dobrého i zlého, na něco vzpomínal rád, některých věcí litoval každou minutu, hlavně ve chvílích, kdy už viděl světlo na konci pomyslného tunelu života, vždy ho něco udrželo při životě, doktoři a sestřičky s jejich usilovnou prací. Bylo to ale dobře? Přece jen, každé avokádo někdy přezraje a zanikne, proč by nemohl i on? Občas se taky cítil trochu jako žába, kterou pitvali žáci škol, těch operací a pokusů ho udržet ještě o chlup déle na tomto světě bylo tolik. Tolik, že si je ani nepamatoval. To ho vedlo k tomu přemýšlet o „konci“. O tom jediném konci, který je v životě pevně daný, jako majestátní vzrostlý strom. Smrt. Nad smrtí uvažoval už mnohokrát. Rád by si ve svém malém bytě nad Vinohradech namazal chléb s máslem, posadil se před okno a s výhledem a tichým „mňam“ prostě odešel. Co by se dělo pak, nikdo neví, nikdo se nevrátil, aby to mohl říct, každý na to musel přijít sám. On sám si samotný přechod mezi dvěma světy představoval, jako by seděl v nadzvukové sedačce a celý jeho život, i ten nejmenší detail, třeba když s bratrem chytili malou myš, kterou chtěli chovat, ubíhal jako film. Už cítil, že květiny za okny opadávají a on odejde s nimi. Věděl to. Nebude to sice v bytě, ale v bílém pokoji nemocnice. Možná na tom ani nesešlo. A tak se jednoho větrného večera vydal zjistit, co je na druhé straně hory, kterou všichni nazývali život.


Ještě něco

Na obrázku vidím starého dědečka, který sedí kdesi v parku na lavičce a krmí ptáčky.

Myslím, že je sám, nemá rodinu, nebo ta rodina bydlí daleko. Možná právě jeho rodina bydlí v domě, který stojí u toho parku, a on má tu lavičku rád právě proto, že z ní má výhled do oken svých vnuček. Už se stmívá a místnost, ve které si ty malé holčičky hrají, je jasně ozářena světlem. Netuší nic o svém dědečkovi, tatínkovi jejich otce, vášnivém zahrádkáři, který miluje hlavně pěstování exotického ovoce, především avokád a liči, a taky zapáleném biologovi, který tento předmět kdysi učil ve škole v jejich městě. Učil děti lásce ke zvířatům a drásalo mu srdce, když jim musel názorně ukazovat, jak takové zvířátko, ač tak “bezvýznamné” jako žába, vypadá uvnitř. Tomu starému pánovi už vypadalo spoustu vlasů a jeho kočkám spousty chlupů od doby, kdy naposledy viděl svou rodinu.

Každý den si chodil sednout tady, pod ten veliký strom, platan, skrytý před zraky všech obyvatel domu. Vzpomínal na svého jediného syna, na to, jak jako malý miloval rohlíky s máslem a marmeládou na snídani s kakaem a bylo to jejich společné tajemství, když si jeho manželka jednou za čas přispala, udělal tomu malému kloučkovi jeho milovanou a tolik vzácnou pochutinu, při jejíž jezení se vždycky rozzářil jako sluníčko a s slovem “mňam” si pochvaloval ty vzácné chvíle.

Jakoby nadzvukovou rychlostí ty léta uletěly a byly pryč. Z malého kloučka, který se bál pavouků a hlavně myší, které vždycky vytahoval z jeho pokojíčku, se stal dospělý ženatý muž s dvěma dcerami, zatímco jemu zbyly pouze jeho květiny. Manželka odešla už dávno, ochořela a zemřela smutkem z rozkolu, který panoval v jejich rodině.

Smutek toho starého pána byl vysoký jako hora a nekonečný jako oceán, ale v těchto okamžicích byl opravdu šťastný, když viděl ty malé bezstarostné holky, které mu tolik připomínaly jeho syna, jež si společně šťastně hrají a netuší nic o problémech dospělého světa.


Ještě něco

Na obrásku je nějaký starý muž, který asi krmí holuby no jako nevím proč takhle mrhá čas, ale jak to tak vypadá tak je mu to jedno vypadá jako by přišel z ryb kde bylo slunečno hodně světla takže to vypadá že je zrovna dopoledne člověk na lavičce, ale nepřemíšlí o čase rozjímá nad avokádem které si vzal na svačinu přemíšlí kdy si ho dá najednou se na obrázku objevuje sanitka která přejela žáíbu a smrt která si žábu odnesla někam prič žába to musela mít v životě těžké když spáchala takovou sebevraždu stařec ssi na památku žáby vytrhl chlup protože je retardovaný a nepochází s této planety protože se záhy teleportocval dodtromové nemocnice kde se o něj starali a nikdo se o něj nestaral jen tam tak ležel připojený na přístrojích už nevím co napsat al něco aaaa další slovo náhle se ze stromu natáhla větev a podala mu rohlík s máslem byl to ten smí rohlík co drobil holubům na lavičce člověk spořil na lepší časi xD olízl se a řekl mnam asi mu rohlík s máslem velmi chutnal a tak si ještě přidal potom zbytek schoval pod koberec povstal a super sonic rychlostí opustil svůj stromoví ošetřovací pokoj asi už ho to tam nebavilo přišel za myší do jejího domku kde se podíval s okona proč mi to tak strašně moc připomíná stockatess no náhle se však zjevila smrt která odnesla myš no nevím neslyšel jsem poslední

slovo jsem v háji tak já jdu psát dál třeba mě něco napadne smrt odnesla myš k žábě na vysokou horu stařec si uvědomil vážnost situace a využil svoji super sonic rychlost aby zachránil myš a žábu

Super sonic= nadzvuková rychlost

Ještě něco

Jo to jsem já. Já sedící na lavičce, která je malá i pro jednoho člověka. Jsem starý, sláb a nemám moc co dělat hazím tady holubům jídlo. Semínka ale co kdyby hmm co kdybych jim dal ještě nějáké světlo. Joo svítí ale ne moc musím tomu pomoct. Vezmu si svou hůlku a svůj klóbrc a jdu. Sanitka tu na mě přijela. Avokádo, které operují vevnitř je celé poničené a však i když se jen koukám tak smrtka, která si šla pro tohle avokádo se podívala na mě a chce si mě vzít. Žába uf skočila přede mě a zachránila mi život to mám ale štěstí. Musím utéct. Ale nezbývá mi moc času a vlastně ještě musím pomoct těm holubům co když teď zemřu? Co když chlup ANO to je ono použiji chlup. Poběžím k holubům a polechtám je chlupem ANO líbí se jim to. AU *KŘUP* moje záda. Strom fuu kde ten se tu vzal? No nic. Vidím, že mě odvezli do nemocnice hmm. Musím utéct a podívat se na své holuby vždyť jenom kvůli těm to dělám. Dobře máslo je tu. Taky to si vezmu do kapsy a dám jim to. Třeba jim to bude chutnat. Jo to je super nápad běžím tam. Ach nee můj nepřítel SCHODY. Kde nic tu nic a jsou zde? Mňam to bude chutné je vylézt. Tak jsem nahoře už jenom na náměstí a ke svým holubům. Běž, běž, utíkej. Nadzvukovou rychlostí prostě UTÍKEJ. Ale ne! Kde jsou? Nikde všichni odletěli. Nikdo zde nezůstal. Nemají ani kapku dobroty. Já, který jsem je krmil, vychoval dal jsem jim život myši jsem jim dával na jídlo. Nevděční jsou, jsou úplně k ničemu. Jdu domů nemá to cenu. Aspoň se pohladím se svým krásným kosem. Ach kde mám svůj klíč? Kytka jo pod kytkou. A ano rohožce říkám kytka. Ale ne!! Zase ty? Tak mě nech aspoň se rozloučit s mojí krásnou Horou. Zde už konečně můžu umřít a ty už můžeš letět má krásna Horo. Nakonec jsem chtěl pomáhat, ale jen jsem umřel. Nevěřte holubům. Kdyby mě tak někdo slyšel a dal tuto informaci dál. NEVĚŘTE HOLUBŮM!!

PS: při čtení do toho dát život


Ještě něco

Na lavičce seděl starý dědeček který si toho hodně zažil proto pro něj jenom klidné sezení na lavičce bylo to nejlepší nejklidnější co mohl v té chvíli dělat zažil by si nikdo jiní zažít nechtěl jednohodne když si poklidně seděl na gauči jako by ho ozářilo světlo z nebe se udusil avokádem a musel jet na operaci netuším co máma napsat nestíhám se koukat na obrázky a přitom psát jednou ho v temné ulicinapadli kostry ze kterých vypadávali nechutné slizké žáby ale starý děda měl štěstí protože se tam objevil velký přízrak který vytáhl jeho mocný chlup a uškrtil nechutné kostry děda se z toho incidentu dlouho zapamatovával jedna z věcí která pro něj byla jako poklad bylo když se mohl projít po alejích plných stromů po dlouhé době ho to v nemocnici začínalo štvát každý večer se mu zdály sny o zlých kostlivcích a žábách jak ho topili v rozpuštěném másle a potom v tom másle ztuhnul asi si můžete domyslet že to nebylo obzvlášť nejchutnější a nejlepší mňam jídlo do kterého se mohl topit tak děda jednoho dne utekl z nechutné nemocnice a doběhl až k stromu v parku kde potkal ptáčka který nadzvukově zpíval nikdy nic takového neslyšel znělo to jak nejkrásnější klavírní skladba ptáček z ničeho nic přestal zpívat a začal honit myš ptáček se rozletěl za myší a nevimmm ashhh ale nevyvážil to na narazil to nádherné květiny a omdlel dědeček se sklonil k ptáčkovy a zjistil že omdlel tak si ho odnesl domů na velkou horu kde spolu

žili šťastně až do smrti a dědeček se každé jaro vracel na onu lavičku v parku kde potkal vzácného ptáčka.


JEŠTĚ NĚCO

Byl jednou jeden dědula který byl chudý a vyzably sedel každý den na lavicce a krmil ptáky v parku. Na jeho pleš svítilo slunce. A on si uzival života. Jmenoval se čehoslav. Jednou byl tak nemocný že ho odvezla sanitka a operovaly ho. Chudák čehík, nějaky agresivní pták mu klovl přímo do tlustého střeva. Operovali tak dlouho až e dědula probudil a řekl ,,potrebuju kafe jinak umru!!!“

Doktorové nevěděli co dělat tak zavolali smrtku. Která chtěla nebohého dědulu zabít houbou. Je to divny pocit když umřu na otravení houbou, nevím proc pisu že je to divny pocit když je to uplne normalni boze co ti opisu ja nestiham. Dědulovi začala plesnivet pleš po hoube a snažila se nějak utéct. Byl připoutaný i k lehátku, v jeho nemocničním pokoji to vypadalo jako ve stredovek. Deda se rozhodl utéct jako oknem, magdalon vypdni, ach jako prostě utekl jelikož byl moc moudry jako tatka smoula . dostal se až do svého apartmá na maltě ach jo proč jsme tam neletěli, dedula hledal babičku, kterou si už si smrt odnesla. Chudák dědula. Nikdo nevedel že je dědovi přes tisíc et a dodává živiotu živiot,, takže samozdrejme zazil i stredovek. Když se pokoušel utéct z pokoje aby navrátil životu život tak našel klíč pod koberečkem který nedávno přivezli asistenti . odemkl klec s jeho havranem který se jmenoval edgar allan poe a pustil ho at odlétne říct bohu že jeho dlouhoživotní cíl zkoncoval. V chudobě si sedl do rohu místnosti a vzdycghůl, ach ti lidi jsou ale krutí. Přišla smrtka a on jí s radostí obejmul. Jelikož už nemohl dál žít. Od těch dob už život nemá život. Mikrofon naposledy nahlásil ,,potřebuju to dopsat.“

Ještě něco musím napsat jako, ach jo ja fakt nevím, nechci jet na pole do maringotky. Sakra dedula umrel, ach neee ten deda vypadal jako deda miloš