V druhé polovině května proběhly závěrečné zkoušky mezinárodního dvouletého výcviku AMI (Association Montessori Internationale). Byly to nabité měsíce, kdy se střídaly intenzivní pětitýdenní moduly v Montessori Institute Prague pod vedením trenérek Carla Foster a Kyla Morenz se spoustou úkolů, které bylo třeba mezi moduly vypracovat. Každá nová prezentace Montessori pomůcky, každý vypracovaný úkol, každý odvyprávěny příběh, každá nakreslená myšlenková mapa mi za tu dobu dodávaly jednotlivé dílky do mé Montessori skládačky.
Ta se poskládala do své konečné podoby právě 25. května, kdy jsem pod dohledem zkoušejících prošla všemi oblastmi Montessori kurikula, předvedla několik prezentací, absolvovala rozhovory o matematice, jazyce, geografii, historii, biologii i geometrii. A celá ta moje již více než desetiletá Montessori cesta mi začala dávat zase větší smysl.
Teď jsem zase naplno zpátky v našem Labyrintu a plnými doušky si užívám ten pocit, že vím proč a jak. Že dokážu kolegy fundovaně vyslechnout a říct jim svůj názor, že dokážu rodičům zase o něco lépe vysvětlit, proč nám Montessori cesta dává smysl, že dokážu děti ještě více nadchnout a vyprávět další a další příběhy.
Za to vše moc děkuji:
– našim trenérkám, které rozdávají obrovské know-how a inspiraci,
– všem mým kolegyním z výcviku, se kterými jsem mohla sdílet nápady a zkušenosti ze všech koutů světa
– Montessori Institutu Prague za to, že mi umožnil tento výcvik absolvovat
– celému týmu ZŠ Labyrint, že to beze mě ve škole tak dlouho a statečně zvládli. Protože vždy je znát, když jeden člen týmu na nějakou dobu „vypadne“.
– všem mým blízkým za trpělivost a shovívavost, že máma/žena nebyla doma…
Veronika Kotůlková
