Maria Montessori pozorovala, že ve věku 12 až 15 let dochází u dospívajících k poměrně významnému vývoji a odehrávají se velké změny. Tyto změny považovala za natolik zásadní, že hovořila o „znovuzrození člověka“. Tato pozorování M. Montessori potvrzují rovněž moderní studie neurovědy. Mozek mladých lidí jeví v období adolescence jasné známky naprosté restrukturalizace. Mnoho neuronových spojů (synapsí) zaniká a naopak vznikají nové.
Tyto změny vedou ke zcela novým potřebám, z čehož Marie Montessori vyvodila, že zcela nový musí být i pedagogický koncept. Tyto nové potřeby dospívajících vycházejí na jedné straně z výše uvedené zásadní vnitřní proměny, na druhé straně z potřeby integrovat se do světa dospělých, a nalézt jak svou vlastní individualitu, tak své místo ve společnosti. Proto stanovila několik pilířů výchovně-vzdělávacího procesu dospívajících:
Odpovědnost: Dospívající mají velkou potřebu převzít skutečnou odpovědnost. Nemá se přitom jednat o hrané situace. Situace musí sama o sobě vyžadovat odpovědnost a z ní vyplývající logické důsledky. Kontrola chyb přitom spočívá v situaci samé (např.: když kuchařský tým neuvaří jídlo, nebudeme mít co jíst).
Sebevyjádření: Potřeba po vlastním sebevyjádření pramení z přání nalézt sama sebe. Jde o otázku „Kdo jsem?“ a ještě více o otázky „Čeho mohu dosáhnout?“ a „K čemu jsem dobrý?“
Vlastní hodnota: Velké proměny a touha po nalezení vlastní individuality vedou také k přání po nalezení a potvrzení vlastní hodnoty. Tuto vysokou míru senzibility vůči sobě samé(mu) pozorujeme také ve vztahu k druhým.
Sociální učení a společenská důstojnost: Sociální učení má významné postavení samozřejmě již na prvním stupni. Během druhého stupně však k němu přistupuje ještě jeden důležitý aspekt. Dospívající poznávají, že pravidla nejsou prostě pravidly sama o sobě, ale jsou tvořena lidmi, a mohou být tudíž lidmi měněna a ovlivňována. Vzájemné vztahy se stávají zajímavějšími (nejen vztahy mezi pohlavími!) a jsou silněji reflektovány. Vzniká silná potřeba vyzkoušet si sociální chování. To se ukazuje např. na velmi intenzivním přání zpracovávat a reflektovat rolové (osobnostní) hry. Zároveň vzniká značná senzibilita pro společenskou důstojnost. To se u nás projevuje živými diskusemi o etických tématech. Kromě toho tato potřeba činí dospívající citlivými na otázku sociální spravedlnosti a sociálních vztahů.
Program pro dospívající pojmenovala Montessori Erdkinder (Děti země), protože dospívající poznávají civilizaci skrz její původ v zemědělství. Cílem programu je propojit intelektuální práci ve škole, praktické činnosti mimo školu a práci pro komunitu tak, aby byli v závěru Montessori programu pro dospívající mladí lidé připraveni uvažovat o svém poslání v životě a specializovat se v oblasti svého zájmu, který jim umožní přispět samostatným a smysluplným způsobem do společnosti a do světa v celé jeho šíři.
Organizace 3. trojročí v ZŠ Labyrint Lhota
- Jednotlivé ročníky 2. stupně ZŠ spolupracují v rámci studijních skupin na společných projektech, které pokrývají předepsané výstupy všech vzdělávacích oblastí.
- Dospívající využívají při studiu více primární zdroje informací, méně již Montessori pomůcky.
- Důraz je kladen na plánování práce a autonomii učení. Studenti mají i dispozici studijní plány, z nichž si vybírají oblasti pro zpracování projektů.
- Již od 7. ročníku se studenti připravují na přijímací zkoušky na střední školy.
- Kmenový učitel – je přítomen po celou dobu vyučování a koordinuje ho. Dělá evokační prezentace ze všech oborů, je prostředníkem mezi dítětem a učiteli-specialisty, školou, rodiči, je zodpovědný za hodnocení dětí.
- Do vyučování jsou zapojování také odborníci z praxe, kteří seznamují dospívající s různými oblastmi, v nichž působí. Studium s odborníky umožňuje dospívajícím studovat dané oblasti více do hloubky.
„Je nutné, aby osobnost člověka byla připravena na nepředvídané věci, a nejenom situace, které lze očekávat na základě dobrého úsudku a prozíravosti. Vzdělání by ani nemělo být úzce zaměřeno na strohou specializaci, ale zároveň by mělo rozvíjet schopnost rychle a snadno se přizpůsobit. V urputném boji občanského života musí mít člověk pěvný charakter, inteligenci a rovněž odvahu. Musí mít pevné zásady, které získá mravní výchovou, a mimoto je třeba, aby byl praktický a věděl si rady, až v životě narazí na obtíže.“ (M. Montessori, Od dětství k dospívání, 2011, s. 79.)