Na počátku našeho příběhu stojí písmeno R a to vlastně hned dvakrát: R+R.
Respektovat a být respektován – tak se totiž jmenuje kniha, které vděčíme za inspirativní a moudrá slova, rady a pravdy, podněty k přemýšlení a objektivní informace o tom, jak prakticky zvládat partnerskou komunikaci v rodině. Kniha, díky které jsme se potkali…
Byl leden 2013 a v Opavě se konalo setkání s autory knihy, manželi Kopřivovými. Ve skupině jsme tehdy naslouchali vyprávění moudrého skromného muže a jeho usměvavé ženy, páru, jenž společně vychoval pět dětí a během své životní cesty se mu podařilo formulovat základní principy a poselství nenásilné, neautoritativní a respektující komunikace. Řeč nebyla jen o výchově dětí, témata se často prolínala dalšími oblastmi – dotýkala se psychosomatiky, partnerství, psychologie a často zmiňovanou problematikou bylo i školství. Byli tam mezi námi i rodiče prvňáčků, kteří tou dobou již navštěvovali Montessori školu v Opavě. Ti z nás, kteří měli děti předškolního věku, se o tuto školu začali více zajímat a ptát se v čem je jiná – jak nepotlačuje v dětech touhu učit se, jak jim dopřává možnost volby, pocit smysluplnosti a zodpovědnosti za vlastní konání, vede ke schopnosti sebehodnocení, pomáhá hledat každému jeho individuální cestu.
Nebylo divu, že se naše děti v nadcházejících letech společně ocitly v předškolních kurzech Nového světa a posléze i v jeho lavicích, tedy spíše na koberečcích:) Řada prvňáčků přitom již prošla rodinnou školkou Rolnička (dnešní Světluška), která vždy vycházela z respektujícího přístupu k dětem i rodičům a mimo jiné je vybavila předpoklady k dobrému zvládnutí přechodu do školy s Montessori výukou, neboť denně využívá její pomůcky.
Ptali jsme se ale, co bude dál? Montessori škola v Opavě byla škola s prvním stupněm základní výuky a jen s budoucím příslibem zřízení stupně druhého. Abychom pro děti, které ukončí pátou třídu, dosáhli logické návaznosti v dalším vzdělávání, iniciovali jsme na jaře 2015 jednání se zřizovatelem školy, opavským magistrátem. Ta se táhla po celý rok, ale bez výsledku. Zvažovala se i možnost převedení státní školy do soukromého vlastnictví. Ze strany vedení ZŠ resp. města však zněla stále stejná odpověď – druhý stupeň není možné zřídit, a to i kvůli absenci vhodných prostor či úplně nové školní budovy.
Do hledání jsme se tak aktivně zapojili a na jaře 2016 se vhodná budova objevila. A to ne ledajaká. Zčistajasna tu byla nabídka k prodeji bývalé školy ve velmi zachovalém stavu. Sice to nebylo na území města Opavy, ale v celkem dobře dostupné vzdálenosti, na železniční trati ve směru na Ostravu, ve Lhotě.
V této situaci bylo jasné, že pokud chceme naplnit svou vizi, budeme se muset s původní školou se srdečným poděkováním rozloučit a vydat se vlastní cestou. Vše se seběhlo tak rychle, jak je to jen možné, když si několik lidí usmyslí, že zřídí a založí školu.
Tak pěkně popořadě:
- Navštívit pár soukromých škol s podobným osudem a vyzvědět jejich know-how.
- Rozhlédnout se kolem sebe a zjistit, zda by byl zájem i v širší skupině rodičů.
- Ponořit se do zákonů, vyhlášek a norem.
- Prostudovat katastr nemovitostí, založit s.r.o., projednat odkoupení budovy, sehnat finance.
- Vymyslet název – ZŠ Labyrint Lhota se jevilo jako více než symbolické.
- Obrátit se na MŠMT s žádostí o schválení školy ve zkráceném termínu a zapsání do rejstříku škol k 1.9.2016.
- Mít záložní plán, kdyby tato možnost nevyšla.
- Připravit rekonstrukci a rekolaudaci budovy.
- Přichystat koncepci vzdělávání, sestavit tým průvodců, ujasnit si filozofii školy.
- Stihnout vše tak, aby se dveře školy mohly 1. září 2016 otevřít prvním dětem doprovázeným jejich rodiči s napjatým očekáváním.
Povedlo se a škola se otevřela. Ve školním roce 2016/17 ještě jako pobočka soukromé školy Pianeta a od září 2017 jako základní škola Labyrint Lhota.
Za všechny zakladatele školy Lenka Pietraszková