I každodennost má v Labyrintu svou nesmírnou dynamiku. Stačí, že se jako “náhodný návštěvník” objevíte poblíž třídy 1. trojročí a už vás děti zvou a lákají, ať se jdete podívat, co zrovna tvoří. A tak se stávám pozorovatelem tvůrčí činnosti našich nejmladších, kteří zrovna připravují své prezentace o lvu, křečkovi, hadovi, myšce, slonovi, pejskovi, hlemýždi, králíkovi, žirafě, želvě neboli projekt MŮJ ZVÍŘECÍ HRDINA. Zahrnuje čtení s porozuměním, psaní, matematiku, přírodovědu, kreslení a cokoliv, co si v tom kdo najde. Na závěr proběhnou individuální či skupinové prezentace výtvarných děl a nových informací, které děti během zpracovávání objevily.
Studuji celé sofistikované zadání projektu vylepené na dveřích “Můj zvířecí hrdina” a spokojeně se usmívám nad odrážkou “prezentuji všem nebo jen někomu, ale vždy Kateřině” – moc se mi líbí možnost volby pro plaché introverty, kteří se díky malému publiku mohou nenásilně a postupně zbavit svého ostychu při prezentacích. Při proplétání mezi lavicemi, s očima navrch hlavy, jak pečlivě a se zápalem k tématu všichni přistupují, se snažím opatrně překročit ohraničenou sklenici (která byla plná vody, spadla z lavice a tekutina v ní navzdory tomu zůstala…) a s velkým obdivem si nechávám ukazovat jednotlivá výtvarná díla… Každým, kdo se chce pochlubit! Každým, kdo se mnou chce jako s náhodnou návštěvou spontánně sdílet svůj velký příběh a úspěch! Děkuji.
Katka Rybářová Vavrečková
