V lednu přijal virtuální pozvání do Lhoty Honza Kršňák. Odborník na prostupování digitálních technologií našimi životy, autor knihy o inovativních školách Jak se učí a portálu Digiděti.cz.
S mladšími dětmi druhého trojročí během dopoledne probral bezpečí i úskalí komunikace na internetu. Naše nejstarší děti (7. – 9. ročník) jsou generací, která si už nedokáže představit, že si do mobilu kontinuálně nezaznamenává své „vzpomínky“, která považuje za normální vylepšovat fotky filtrem a budovat si na sociálních sítích své lepší virtuální JÁ… Pro ně je chytrý telefon a a vytváření jiné “reality” nedílnou součástí bytí…
Jak nám za pár let všem může chybět obyčejnost a banalita, je teď těžké pochopit. Součástí světa internetu zahlceného informacemi jsme totiž úplně všichni a s láskou si v něm hýčkáme své dopaminové závislosti při sbírání srdíček. Se závislostí na pochvale jsme mimochodem začali už ve škole sbíráním známek. Tak to možná zkusme společně: Zahrát si hru na den/týden/měsíc bez telefonu. Užijeme si takové mediální prázdniny?
A co zabavování mobilu? Je to správné? Uvědomujeme si, co tím dospívajícímu vezmeme, když je mobil synonymem celého jeho vnějšího života – vztahů, pout, ale i relaxace? A on se teď nemá zoufale čím zabavit… A znamená „nechat se zabavit“ to, že nás to „zabaví“ natolik, že pak už vlastně pro okolní přítomný svět „nejsme k dispozici“. Jako mobil zabavený ve skříni?
Přitom je tak klíčové umět se NUDIT a přijít tak na to, jaké jsou naše niterné pocity, co nám říká tělo a podvědomí…
Z odpoledního setkání s rodiči vyplynulo jasně mířené sdělení. S teenagerem nezmůžeme nic, když už je pohlcen ve svém světě. Hodí se však udržet otevřené komunikační kanály a bezpečný vztah postavený na důvěře. Aby v případě jakéhokoliv problému mohl člověk přijít a být rodičem neposuzován a přijímán. Postoj rodičů má plynout z vlastní sebedůvěry, potřebné také pro vytvoření pevných a bezpečných hranic, v nichž se děti učí nápodobou… A smysl má hlavně udržet zdravou/otevřenou komunikaci v rodině.
Prostě, jakmile začne puberta, už nic nekomentujme, jen pozorujme. Velkým problémům stejně nezabráníme, ty jsou osudové, a ty menší berme jako příležitosti k učení.
Lenka Pietraszková
